Brno
Studovat v Brně jsem chtěla odjakživa. S rodinou jsme často do Brna jezdívali a já jsem si město zamilovala. Pamatuji si konkrétně na jednu vzpomínku, když mi mohlo být tak deset.
Procházeli jsme s rodiči ulicemi Brna a já svojí mamince vysvětlovala, že až budu velká, budu bydlet v Brně. V tom jsme narazili na jednu starší šedou budovu, na které byl velký nápis „Masarykova univerzita“. Pochybuji, že jsem tehdy tušila konkrétnější informace o MUNI. Stačilo mi, že tam bylo napsané „univerzita“ a prohlásila jsem: „Vidíš, maminko, přesně sem budu chodit.“
Do dneška nevím, co to vlastně bylo za budovu, i když jsem ji několikrát hledala. Moje tehdejší úmysly sice nebyly zakotveny na nějakém racionálnějším úsudku, ale splnilo se to. Studuji v Brně. A dokonce na Masarykově univerzitě.
Proč studuji … to co studuji
Těžko říct.
Rozhodnutí, kam podám přihlášku, bylo náročné.
Jediné, co jsem vždycky věděla, bylo to, že mám ráda knížky. Zbožňuji literaturu, zbožňuji český jazyk a jako koníček si píšu povídky do šuplíku. Nebylo proto překvapivé, že jsem se rozhodla pro pokračování studia české literatury.
Ale jak jsem skončila na knihovnictví? Velmi mě zaujal první článek názvu oboru a to informační studia. Mám velký obdiv k technice – většina mé rodiny a kamarádů se zabývá programováním či strojním inženýrstvím (což jde vcelku ruku v ruce). Fascinují mě všechna ta čísla, písmenka, závorky. Do samotného IT jsem však nechtěla. Nemyslím si, že bych byla na studiích IT šťastná. Ale malou část z toho světa bych chtěla prozkoumat a najít v tom to kouzlo, které vidí moji blízcí.
A z velké části se stále hledám. Nevím, kde bych chtěla pracovat, co bych chtěla v budoucnu dělat, ani netuším, kterým směrem bych chtěla jít. Proto mi zatím vyhovuje můj čtyřobor. Zkouším si věci blížící se IT, učím se, jak fungují knihovní služby, zkoumám český jazyk a čtu českou literaturu.
A zbytek se nějak vyvrbí.
